Wednesday, April 3, 2013

TRAVEL INSPIRATION: SOUTH TYROL

Miluju rodinné tradice. Vlastně jsem ochotná milovat jakékoli tradice, abych byla upřímná. Nicméně náš každoroční březnový únik do Alp patří mezi moje favority. A kdo by nemiloval fakt, že potom, co vystoupí z auta uprostřed horských stavení, kde jako by se zastavil čas, jediný problém, který musí řešit je to, jestli si capuccino objednávat se slovy "Un cappuccino per favore" nebo "Eine cappuccino, bitte". Ať už se rozhodnete pro kteroukoli variantu, můžete se spolehnout, že před vámi přistane šálek nebesky našlehaného mléka ve spojení s dokonalým espressem. A něčemu takovému já říkám nebíčko na jazyku. Ano, vítejte v Jižním Tyrolsku.

Baví mě tady kombinace rakouské a italské kultury, mix jazyků, lidí. Hospůdky, kde si můžete dát na jednom místě lasagne i štrůdl s vanilkovou omáčkou. Aha, tak už vím, kde vznikl onen fenomén fusion restaurací. Na jednom místě tu máte Italy i Rakušany (moje srdce plesá :)). 


 Před cestou je nutné si nechat udělat "horské nehty" (trošku mi zkazilo náladu, že mojí manikérce došly světle modré třpytky), zabalit něco k snědku a dobrodružství může začít.
Zapomněla jsem na ten úplně poslední problém, který vytane téměř každý večer - dát si nebo si nedát druhou skleničku prosecca? Popřípadě: Dát si prosecco nebo červené víno? Prosecco je pro nás uvítacím rituálem a no, oslavou každého večera, který strávíme na horách. A tu láhev, kterou každoročně vozíme domů, tak tou zapíjíme smutek, že už v Itálii nemůžeme být.
 Snídaně je nejdůležitější jídlo dne, když jste na horách, tak to samozřejmě platí dvojnásob.
Úplně nejlépe si vyčistím hlavu, když sjíždím ráno sjezdovku, která je skoro prázdná. Ano, patříme k těm bláznům, kteří už v půl deváté stepují u kabinky, aby si mohli "říznout manšestr". Má to tu výhodu, že když se sjezdovka začne plnit těmi, kteří nejsou taková ranní ptáčata, my můžeme s uspokojením, že už máme něco odlyžováno, usednout právě k tomu nebíčku na jazyku v podobě capuccina/espressa/čaje s rumem, jak je komu libo... :D
Nevypadá možná příliš lákavě, ale Minestrone di Verdura nedokážu nikdy odolat.
Káva je pro mě v Itálii na denním pořádku. Jednou, dvakrát, někdy třikrát a někdy se kvůli množství kofeinu cítím tak provinilá, že je přestanu počítat. Ale jak může člověk odolat? Vždyť výborné espresso tu dostanete na benzínce a v mé oblíbené kavárně měli dokonce automat, který vám vykouzlil božské capuccino! Klíčem k pohodovému lyžování je také si aktivně pěstovat dobré vztahy s číšníkem ve vaší oblíbené horské chatě, protože nic vás nepotěší tolik jako široký úsměv a pozdrav "Servus!", možná snad jen ta domácí medovina jako pozornost podniku.

Navíc mám takové štěstí potkávat zajímavé lidi a potkávat je denně. Starší pán s bílými vousy, v drahém lyžařském obleku a fajfkou za všech okolností v puse (ano, i při lyžování), je prostě nezapomenutelný.
Můžete vůbec jet do Itálie a nedat si těstoviny? Myslím že ne!
Ale protože Tyrolsko není jen Itálie, je to také Rakousku, musela jsem trošku vzdát holt také té kuchyni a na sjezdovce si objednat Kaiseschmarrn, ostatně je to moje tradice! A pak je tu ta neopomenutelná věc jménem štrůdl, ale jak jsem zjistila není štrůdl jako štrůdl, protože někdy dostanete takový, že když si ho ke kávě rozdělíte ve třech, pořád ještě skončíte přejedení - všichni!
Bylo to na kávě v Norimberku, kde jsem se poprvé seznámila se dvěma magickými jmény italského čokoládového světa Baratti e Milano. Poté, co jsem zjistila, že nugát (a další dobroty od téhle značky) prodávají také ve Valdaoře, kde jsme bydleli, měla jsem dost jasno, čím obdaruji všechny kamarády.  A ne, nezapomněla jsem ani na sebe. Tahle vyrábí pochoutky s čokolády už od roku 1875, pochází z Turína, kde mají i slavnou kavárnu (která je rozhodně na seznamu míst, které musím navštívit).
S ježděním do hotelů na zimní dovolenou jsme skončili dávno. Ano, miluju mít kuchyni pod kontrolou, obzvlášť v zahraničí, kdy je pro mě každý nákup menším dobrodružstvím. Užívám si to, že mám čas jít pro zeleninu do Fruta & Verdura a pro pečivo do pekárny a pro mléko k místnímu farmáři. To se hned na to, co máte na talíři dívá mnohem lépe, když víte, odkud to pochází. Navíc vám každý mile poradí, jak nejlépe postupovat při vaření. (Tímto milionkrát děkuji paní v zelenině, která mi poradila s artyčoky). Nakonec se stavím i v tom supermarketu - pro víno.

Když mluvím o těch pekárnách, možná se říká, že všude je chleba o dvou kůrkách a je to možná fakt, ale pak už záleží, co pod tou kůrkou najdete, jestli se těsto skládá ze tří dost logických ingrediencí - voda, mouka a droždí nebo kvásek, jak tomu je právě v Tyrolsku, nebo jestli si na chleba hraje hromada konzervantů a ingrediencí pod jejichž názvy (nebo lépe čísly) si nedokážete nic představit. Navíc tamější specialitou je do chleba přidávat fenykl, musím říct, že ta chuť a kvalitní celozrnné pečivo mi bude chybět.
V Itálii se nikdo nikam nehoní, lidé jsou na sebe milí a mají zatraceně dobrou kávu. Už teď se těším, až se vrátím. 

Kisses A.

11 comments:

  1. Nikdy si nezvyknu na Tirolsko s "y".

    ReplyDelete
    Replies
    1. Vidíš, já si to s tím měkkým i dokážu představit jen v němčině nebo italštině.

      Delete
  2. skvělý článek, dostala jsem chuť na...všechno!
    na horách jsem byla zatím jen v Rakousku, ale zamilovala jsem si to tam :) ale když jsem na dovolené, dávám přednost před vlastní kuchyňkou hotelovým snídaním, ty miluju, vždycky si naložím od každého něco a odcházím pořádně nacpaná :D je to takové hezké zpestření oproti zbytku roku, kdy si doma dělám ovesné kaše, tousty s burákovým máslem nebo nějaké domácí buchty:)

    ReplyDelete
  3. Wow, tak tenhle výlet ti závidím snad nejvíc ze všech, o kterých tu zatím padla zmínka, protože jsem se letos na hory nedostala a moc mi to chybí...

    ReplyDelete
  4. Itálie bez těstovin - nemyslitelné! Ještě pizzu by to chtělo, ať je to kompletní;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Došli jsme k hromadné shodě, že na pizzu si v létě zajedeme do Neapole ;)

      Delete
  5. Nesnáším němčinu a miluju italštinu! :D A vůbec italskou kuchyni :)

    ReplyDelete
  6. Tvé nadšení naprosto chápu, každý rok se do Itálie těším :) Na prázdné sjezdovky, manžestr a dobré jídlo!
    Nosíš na sport čočky? Skoro bych tě nepoznala, ale moc ti to šluší :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Čočky nosím jen na některé sporty, ale konkrétně lyžování si v brýlích nedovedu představit. Děkuji mockrát :)

      Delete
  7. Skvělé fotky, já letos moc toho lyžování nestihla, ale příští rok to roztočím! :D

    ReplyDelete

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...