TRAVEL INSPIRATION: UNITED KINGDOM PART 3/LIVERPOOL

 Liverpool. Vidět znovu tyhle fotky ve mě vzbuzuje neskutečnou touhu vrátit se zpět. Když jsem poprvé před pár lety přijela do Londýna, byla to láska na první pohled, také jsem pojala podezření, že žádné britské město ho v mém srdci nikdy nenahradí a pak jsem přijala sem. Nechápejte mě špatně, miluju Londýn, ale k Liverpoolu jsem si za 24 hodin vytvořila velmi zvláštní vztah, který teď pěstujeme na dálku, ale dala jsem si předsevzetí zajet v létě svoje nové zamilované město znovu navštívit a prozkoumat ho trochu hlouběji. 

Samozřejmě, že to všechno muselo začít další anglickou snídani, objevovat nová města není něco, co se dá dělat s prázdným žaludkem. Vlastně počkat, kdybych se měla dostat na začátek svého vztahu s Liverpoolem, museli bychom se vrátit o pár hodin zpátky.

Přesněji řečeno k půlnoci, což je doba, kdy jsme celý zdřevěnělí, seznámení s celou filmotékou bratránkova iPadu (po šesti hodinách) vystoupili na nádraží. Je zvláštní do města přijet v takovouhle hodinu. Je navíc zvláštní najít takové město v naprostém tichu. Možná až trochu děsivé.

Nějak se nám tomu klidu nechtělo věřit. (Také nám trochu napověděl fakt, že cestu k hotelu nám poradili dva milí kluci, kteří se v podnapilém stavu sotva drželi na nohou). Kufry přistály na posteli, my sebrali poslední kousky energie a vydali se hledat, kam se všichni ti Liverpoolští poděli. Netrvalo to dlouho, všichni totiž byli ve čtvrti nedaleko našeho hotelu, která byla plná barů, diskoték, pubů a klubů. Víte, jak vždycky ráda zkouším místní speciality? Speciálně v Liverpoolu jsme zapadli do irské hospůdky. Ona byla jediná, ze které šíleně neřvala muzika. Jak moc jsme byli naivní. Kapela měla zrovna krátkou přestávku. Přestože byla polovina týdne, žilo to všude a my neodolali nějakému tomu alkoholu. (Jsem pravděpodobně zamilovaná do hruškového piva). A jak se nám pak spalo! 

Nicméně ta nedostatečná dotace času na spánek se podepsala na snídani, kde jsme seděli ne nepodobní dvojici zombie. Díky bohu, že taková english breakfast je něčím, co vás z podobných stavů dokáže rychle vykřesat. K tomuhle mám také svoji menší teorii. Už jsem psala, že snídaně je v každé části Anglie o maličko jiná. Nejobjemnější a nejhutnější prý mají v severním Irsku. Že by to bylo přímo úměrné míře konzumace alkoholu? Někdo by to měl zjistit, i když já to raději nebudu, pití příliš nezvládám a bohužel na to mám i svědky (osoby tančící na stolech je těžké přehlédnout).

  Posílení. Připravení. Vybavení. Směr byl jasný. Univerzita. Musím přiznat, že jedna věc mě tady skutečně zaskočila. Místní přízvuk. Ano, čekala jsem ho, ale když jsem se s ním poprvé setkala, zůstala  jsem na pana recepčního zírat asi víc, než by bylo slušné. Nicméně přizpůsobila jsem se rychle. Měla tak trochu nutkání si ho také zkusit, ale nebyla jsem si jistá, že by byla moje snaha ohodnocena kladně. Pokud ale vezmu v úvahu to, jak milí tam lidé všude byli, možná bych se i divila. Kde jinde na světě se vám stane, že se někoho zeptáte na cestu, on se omluví, že neví, aby vás za pár minut dohonil a udýchaný vám ukazoval, že to vygoogloval a máte jít tudy a tudy? No v Čechách by se to nestalo určitě.

Ano, lehce ztracení jsme byli, ale říkám naštěstí, protože jsme tak získali možnost prohlédnout si větší kousek města, než bychom jinak měli příležitost. Taková prohlédka univerzity může z vašeho času totiž dost ukrojit, obzvlášť když se ukáže, že univerzita je vlastně městem ve městě.

 Stihli jsme toho tolik, kolik se dalo do našeho krátkého časového limitu vměstnat. Odpřísáhnu, že jsme se skutečně snažili.

 Ale už byl čas dát poslední sbohem hotelu s mým oblíbeným recepčním. Nejsem si jistá, že jsem já byla jeho oblíbeným hostem. Ne moc často se vám stává, že se ve tři ráno objeví na recepci slečně s pyžamu a kabátu s mokrými vlasy a žádá další deku, protože bratránek na té své usnul a nechce ho budit. Každopádně, vhodila jsem svoji vizitku do jejich mísy pro soutěž o pobyt zdarma, kdo ví, třeba se tam vrátím.  

 Baví mě to spojení velkoměsta a klidu. Milých lidí. Jejich přízvuk. Racci. Nespočet nočních podniků, kde se nikdy nenudíte a ještě jsem nebyla v TATE Liverpool, to je neodpustitelné a musím to napravit!

Kisses A.