FOODIE TIP: AMADE

V Praze začalo zlaté období pro všechny, kdo milují gastronomii. To období se jmenuje Grand Restaurant Festival. Vynález Pavla Maurera, během konání festivalu, od poloviny ledna do konce února, můžete v těch nejlepších restauracích ochutnat tříchodové menu.

 

Měla jsem celkem jasno, s kým vyrazit, protože není větší foodie než moje sestřenice. Ovšem mnohem těžším úkolem se stal výběr té správné restaurace, nakonec to vyhrála Amade a ne proto, že by byla v seznamu pražských restaurací uvedena jako první. Spíše jí to vyhrál její šéfkuchař Radek Šubrt.

Včera v šest jsme se nadšeně sešly před Pachtovým palácem a vstupovaly dovnitř natěšené na gastronomický zážitek. Všechno začalo ukázkově. Restaurace v tu dobu ještě nebyla plná a obsluha se o nás starala skutečně vzorně. Než jsme se stačily rozkoukat už nám na stole přistál skvělý domácí chléb, který měl vyplnit dobu čekání na předkrm, která byla kraťoučká a už se nesly variace z kuřecích paštik a teriny z foie gras.

 K čemuž se okamžitě připojilo i skvělé víno a já byla pro tu chvíli dokonale spokojená. Začala hra - co skombinované s čím chutná nejlépe, což vysvětluje, proč nám zabralo půl hodiny jen sníst předkrm. Jediné, co mě trošku zklamalo, když jsem si nakonec kousla do celého hřebíčku.

 To ovšem bylo rychle zapomenuto, když se servíroval hlavní chod - jelení hřbet Wellington s kaštanovým pyré. Celou večeři byla navíc sestřenka jako na trní, protože hned u vedlejšího stolku seděl pan Šubrt a řešil s několika lidmi složení Valentýnského menu. Takže ano, známe jeho tajemství :)

Dokáže ženě udělat něco větší radost než dezert? Ano, když se do krásně tmavého čokoládového těsta zařízne vidličkou a...

... vyteče krásná tmavá čokoláda.

Dezert je ale bohužel také znamením, že se večeře chýlí ke konci. Sedělo se nám a povídalo tak hezky, takže na nějaký konec nebylo ani pomyšlení. Co by mělo přijít na řadu jiného než káva, samozřejmě.

Zjevně kává nedává dost dobrou výmluvu k tak dlouhému vysedávání, aby nás to uspokojilo, protože když už na dně šálků zbývalo jen pár kapek, začala se sestřenka potutelně usmívat a kývat směrem k nápisu nad mou hlavou, který vás přímo lákal k tomu, abyste si dali švestkový koláč s karamelem. Pár slov se servírkou, která se kolem nás neustále, točila, aby nám něco nechybělo, a už se to neslo. Náš druhý dezert večera, tentokrát napůl. Co k tomu říct, gastronomické svátky nejsou tak často.

A nakonec? Ta večeře nám trvalo skoro tři hodiny a užily jsme si každou minutku. Sestřenka si nakonec neodpustila větu, na kterou se pravděpodobně těšila celý večer: "Ty chutě mě fakt bavily!" Shodly jsme se, že v Amade nás neviděli naposledy.

 

Co vy a GRF? Chystáte se někam, nebo už jste dokonce byli?

 

Kisses A.