Monday, August 20, 2012

MUSING: SHOES, SHOES, SHOES



Sometimes, while I'm putting my shoes on, I feel like schizophrenic. You must admit it - relationship with shoes can get really complicated.

Every woman owns at least one of those super glamorous pair of high heels. Five, six, seven inches? No problem. All we need is to find right excuse to put them on. With the first step our temperature gets higher, we are as happy and confident as never. We love the. And we know already - this night will be the night to remember. As hours go shoes are still pretty but our feelings towards them change a lot. We even might hate them a bit. When we get home we are so happy we can put them off. What a relief!

And then it's morning. Super busy day is ahead. Putting on the same heels. That idea won't even cross our mind. This is right time to wear those cute, little ballerinas and sandals we know so well and wear every day. They might be bit clumsy comparing to heels. But still we wear them day by day. They don't make us feel special but to live without them? Could you imagine such a think? I don't think so.

I am just wondering whether I was talking men or shoes.

---
Někdy, když se obouvám, připadám si jako pravý schizofrenik. Musíte uznat, že vztahy s botami, dokáží být setsakramentsky komplikované.

 Každá máme alespoň ty jedny střevíce, krásné, lesklé, na jehlovém podpatku, který stoupá až do závratných výšek. Jedenáct, dvanáct, třináct centimetrů? Proč ne. Stačí totiž přesvědčení, že nastal večer V a je čas si obout právě tyhle boty. Už když poprvé přes špičku našlápnete, radostí se zatetelíte a ve tváři se vám usadí neuvěřitelně sladký úsměv, je to pocit hraničící téměř s euforií. Milujeme je. Jsme si jisté, že na tenhle večer nezapomeneme. Uplyne hodina, dvě, tři. Jsou pořád stejně krásné, ale na patě už máme puchýř a v tu chvíli je milujeme a zároveň nenávidíme. Možná si dokonce pohráváme s myšlenkou je vyzout a domů dojít pěšky. Když dorazíme domů, zouváme je s nadšením, snad jim i adresujeme pár nepěkných vět. 

A pak přijde ráno, chystáme se na den plný úkolu, povinností a pobíhání. Ani nás nenapadne se podívat do kouta, kam jsme odložily ty proklaté lodičky. Bez nějakých větších emocí vyndáme z botníku naše espardilky, balerínky a sandály. Jsou možná obyčejné, ve srovnání s těmi rafinovanými jehlami možná trochu neohrabané, ale jsou roztomilé, máme je rády a obouváme je každý den a v hloubi duše si život neumíme představit. K večeru, po dni strávených v našich pohodlných, nudných botičkách, se slitujeme i nad jehlami, které jsme doteď nechaly ležet v chodbě, s úctou je uklidíme na jejich výsostné místo ve skříni, jejich čas zase přijde, jsou naší vášní, na tu se nemůžeme zlobit věčně.

Teď by mě jen zajímalo, jestli jsem psala o botách, nebo o mužích.
Jaký máte k podpatkům vztah vy? 

Kisses A.

Photo source: weheartit.com

No comments:

Post a Comment

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...